p.png)
Člověk, nejlepší přítel psa
Máte rádi psy? Já zjišťuji, že čím jsem starší, tím víc mám rád zvířata. Mám rád vlastně všachna zvířata, ale nejvíc psy. Tuhle náklonnost k čtyřnohým kamarádům jsem asi zdědil po své brněnské babičce, která byla v okolí proslavená tím, že když šla s nákupem ze "spolku" (jak se u nás za bolševika říkalo Jednotě), udělala cestou několik zastávek a na skrytých místech odlila do připravených misek mlíčko toulavým kočkám a v zimě nikdy nezapomněla koupit o dva tři rohlíky navíc a nadrobit je cestou ptáčkům.
Kam moje paměť sahá, měla babička doma vždy několik koček a aspoň jednoho psa a když umřel děda, často si s nimi povídala, chovala je na "břuchu" a občas je legračně a láskyplně napomínala, když jí kočka zatnula drápky do kůže nebo když pes příliš neodbytně loudil svůj podíl z jejího oběda.
Moje babička byla ten nejlaskavější, nejmilosrdnější a nejsoucitnější člověk na světě. Měla ráda zvířata i lidi a zvířata i lidé měli rádi ji. Nepamatuji si, že by někdy o nějakém člověku vyslovila něco zlého. Byla živoucím důkazem moudrého českého úsloví, že "kdo má rád zvířata, ten má rád i lidi".
Já mám pejska Benouška. Je to pravděpodobně kříženec jezevčíka a Jacka Russela, ale ruku do ohně bych za to rozhodně nedal. V podstatě je mi ale jedno, jak moc se na něm podepsala nevyzpytatelnost sexuálních tužeb jeho psích předků. Jeho hodnota přece není v tom, kolik peněz bych mohl žádat za připuštění, nebo zda bych s ním mohl vyhrávat nějaké soutěže. Na to já upřímně kašlu. Ten pes je totiž můj veliký přítel a kamarád. Zažili jsme spolu spoustu legrace a dobrodružství. V minulosti mi mnohokrát pomohl překonat těžké chvíle a já bych ho nedal za nic na světě.
Než jsem se rozvedl, častokrát mi nebylo příliš veselo. Moje manželství spělo ke krachu a v domácnosti bývala dusná atmosféra plná napětí. Tehdy bývalo obrovskou úlevou, když jsem mohl vzít Benouška na procházku a vypadnout s ním do lesa na vzduch, vyčistit si plíce i hlavu. Házení klacíčků a sledování jeho her mi vracelo dobrou náladu a naději, že se jednou všechno změní k lepšímu.
Na vandrech mě v zimě hřál v nohou ve spacáku a v létě, když jsem dlouho vyspával, hlídal perimetr. Kdykoliv se někdo přiblížil, vždycky vyběhl na tři metry od mého bydla a každému dával hlasitě najevo, že jestli se ke mně chce dostat, musí si to nejdřív rozdat s ním.
Vím jistě, že nejsem sám, kdo si tak velice cení psího přátelství, kdo si váží psí věrnosti a kdo psí lásku oplácí vlastní láskou. Pro mnoho z nás, normálních lidí, vyrostlých v evropské civilizaci, je psí společnost a psí náklonnost téměř životně nepostradatelnou potřebou. Když je člověk milován, nemůže být zlý. Když člověk cítí lásku, teprve potom může lásku dávat. A to se týká i té psí.
Pokud si s lidmi ve svém blízkém okolí z nějakého důvodu právě nerozumíte, nebo jste sami a opuštění, pak je psí kamarád ten nejúžasnější tvor na světě, který vám bude rád dělat společnost a každé vaše pohlazení vám mnohonásobně vrátí. Když máte rádi svého psa, nemůžete být zahořklí, zlí, nebo nenávistní. Prostě to nejde.
V posledních dvou letech se slova uprchlík a imigrant skloňují ve všech pádech. Jsme svědky politických tahanic mezi vítači a odpůrci, neomarxisty a vlastenci, sluníčkáři a populisty. Jako argumenty proti přijímání uprchlíků bývají používány různé statistiky nárůstu kriminálních deliktů v západní Evropě, zejména sexuálních, které vypovídají o tom, jak s přílivem imigrantů přišel i příliv zločinnosti. Možná jste viděli naše video Hromadné znásilnění v Rimini, kde o jednom z těch hrůzostrašných případů znásilnění, spáchaných tzv. uprchlíky, mluvíme.
Ale i přes narůstající četnost hororových znásilnění, vražd a týrání nevinných obětí z řad domácího evropského obyvatelstva, jde stále jen o výstřelky. Ještě stále se to netýká plošně každého z nás. A my Češi, také díky některým našim politikům v čele s prezidentem, jste toho byli zatím uchráněni, přesto že i mezi našimi lidmi už si tohle multikulturní vítačské šílenství vybralo svoji krutou daň. Ale pokud příliv imigrantů do Evropy neustává a pokud EU nemá snahu chránit svoje hranice, pak jaká budoucnost nás zcela pravděpodobně čeká? Myslíte, že se imigranti přizpůsobí naší morálce, když jich bude stále přibývat a budou rok od roku silnější? Jaký by k tomu vůbec mohli mít důvod?
Když člověk pročítá zprávy ze západní Evropy, pak zjišťuje, že snad ve stu procentech případů jsou pachateli násilí na bezbranných Evropanech muslimové. Já jsem tedy zatím nečetl, že by nějaký nemuslim, nebo člověk z většinově nemuslimské země, najel někde do lidí kamionem, že by střílel v rockovém klubu ze samopalu, že by na ulici někoho jen tak ubodal nožem, rozsekal mačetou, napadl sekerou, nebo že by někomu chrstnul do obličeje kyselinu. Možná mi to média zatajila, nebo jsem nečetl ta správná zpravodajství, ale v každém jednotlivém případě, o němž jsem se dozvěděl, byl pachatelem muslim.
Víte, já si nedokážu sám sebe představit, jak jdu v Brně po ulici a jen tak, bez jakýchkoliv důvodů, prostě z ničeho nic, někomu podříznu krk. To je něco tak příšerného, že nikdy nedokážu pochopit něhoho, kdo je toho schopen. Myslím, že to je něco tak zlého a nelidského, že bytost, která to dokáže udělat, nelze ani nazývat člověkem.
Taková bytost by neměla být souzena jako člověk, nemělo by s ní být zacházeno jako s člověkem a neměla by se na ni vztahovat charta lidských práv.
Obhájci a zastánci pachatelů takových nevyprovokovaných iracionálních útoků nám pokaždé tvrdí, že jde o duševně vyšinuté jedince. Ovšem pozoruhodné je, že tito vyšinutí jedinci pocházejí výhradně z řad muslimů.
Pozoruhodné také je, jakým způsobem se islám staví k chování psů jakožto domácích mazlíčků. Možná jste to nevěděli, ale islám důrazně zakazuje chovat psa v domě, jakkoliv se s ním mazlit, mít k němu náklonnost a projevovat vůči němu nějaké city.
Cituji z webu e-islam, z článku Chov psů a jiných domácích zvířat:
Avšak psa člověk může chovat a je to pro něj podle islámského zákona dovoleno výhradně jen pod následujícími podmínkami: Pes nebude doma. Psa je chovat v bytě, nebo v domě výslovně zakázano. Důkazem je obecně přijímaný hadís (výrok) Proroka Muhammeda, mír a požehnání s ním:
"Andělé nevstupují do domu, kde se nachází pes a sochy."V Buchárího podání stojí: "... a obraz." Od Abú Hurejry je zaznamenáno, jak se Prorok, mír a požehnání s ním, k tomuto zákazu postavil. Řekl: „Přišel za mnou Džibríl (anděl Gabriel), a řekl mi: "Šel jsem k tobě i včera, ale v příchodu mi bránilo to, že u dveří stála socha, v domě bylo plátno na kterém byly nějaké obrázky a v domě byl pes. Nařiď, ať se soše utne hlava, aby byla v podobě kmene, plátno strhni a učiň z něj prostírání, přes které se bude šlapat a nařiď ať se pes z domu vyvede."
Musí to být výhradně za účelem hlídání majetku, stád, nebo pro lov. Bezúčelně chovat psa je zakázáno. Abú Hurejra vypráví od Božího Posla Muhammeda, mír a požehnání s ním: „Kdo chová psa, kromě psa na hlídání stád, psa k lovu, a psa k hlídání zásob úrody, tomu se každý den zmenšuje odměna o dva kiráty."
Přední učenec z Království Saúdské Arábie Sálih ibn Fewzán ibn Abdilláh Áli Fewzán uvedl tyto důvodu zákazu chovu psů jako pouze domácích mazlíčků, mimo vzpomenuté účely:
1. Pes v domě brání příchodu andělů milosrdenství, což je nesmírná škoda. Který muslim by nechtěl ve svém domě anděly?
2.Kvůli nim se každý den zmenšuje odměna o dva kiráty a každý je jako hora Uhud.
3. Jejich pořizování si jako domácích mazlíčků je jedna z podob napodobování nevěřících a následování jejich zvyků, což je zakázáno.
4. Jejich koupě je škoda, neboť jednak nesou nečistotu a jednak by mohli obtěžovat sousedy a příchozí svým štěkotem.
Co se týče psa a jeho nečistoty, podle většinového a nejsprávnějšího názoru je na psu nečistá jeho slina. Jiní rozvádějí, že pes tím, jak se olizuje, roztírá tuto nečistotu po celém svém těle a proto celé jeho tělo je nečistota.
Tato nečistota psí sliny se odráží na následujícím:
1.Voda, která zůstala po pití psa, je pro rituální očistu nepoužitelná.
2.Ulpění psí sliny na těle se z hlediska islámských předpisů o očistě řeší stejně, jako potřísnění močí, nebo jakoukoli jinou nečistotou – omytím.
2. Oblečení, nebo místo zašpiněné slinou psa, nemožno užít při modlitbě, dokud není řádně očištěno.
3. Nejí se jídlo, které zůstalo po psovi.
4. Tuto nečistotu lze odstranit např. u nádob vymytím sedmkrát, z nichž jedno vymytí je pískem, nebo zeminou.
Co si o tom myslíte? Co si myslíte o někom, kdo je schopen vymývat si jídelní nádobí zeminou, ale přitom řeší, že když má doma psa, nemůže k němu vejít anděl? A co to je, u všech všudy, za anděla, který nemůže vejít do domu, protože je v něm pes??? Tak buď není něco v pořádku s andělem, nebo s tím, kdo takovému stupidnímu blábolu věří.
Věřit něčemu takovému, to vyžaduje opravdovou dávku intelektuální tuposti, protože i každý alespoň podprůměrně nábožensky vzdělaný člověk ví, že andělé jsou bytosti řádově vyšší než člověk, natož pak než zvíře, takže žádný anděl nemá důvod vyhýbat se psům.
Nicméně jeden důvod by to mít mohlo: Tvrdí se, že psi mají schopnost vidět lidskou auru. Možná i z vlastní zkušenosti víte, že psi rozeznají dobré lidi od zlých. Na počátku dvacátých let v Sovětském Svazu, ještě za Lenina, popravovala Čeka každý den kolem osmi až devíti tisíc lidí. Popravovalo se ranou z pistole do zátylku. Jeden kat zvládl za noc popravit kolem tisícovky lidí. Zachovala se svědectví, která tvrdí, že tito kati se na ulici, v davu lidí, dali snadno rozeznat podle toho, že od nich psi s kvílením a staženým ocasem doslova prchali do úkrytu.
Takže - co to mohlo být za anděla, kterému vadil pes v domě?
Jedno je ale jasné: Muslimové mají přísně zakázáno přijímat jakékoliv projevy psí náklonnosti, protože psi svoje city projevují tím, že pánečkovi olizujou ruku a když se k nim skloníte, pak vám olíznou obličej, což je největší projev jejich oddané lásky k vám. Jenže korán praví, že psí slina je na úrovni moči, je nečistá a místo, takto postižené projevem psí lásky, se musí pořádně umýt, nejlépe sedmkrát a nejlépe zeminou.
Už tušíte, kam touto úvahou mířím? Co asi tak může vyrůst z dětí, kterým od malička vtloukají do hlavy, že psi jsou nečistí, že se od nich nemají nechat olizovat, že si s nimi nemají hrát, že je mají odhánět, že černý pes je vtělený ďábel, že psi se mají zabíjet..?
Kam se může odkopnutý, zrazený, nešťastný, opuštěný, nebo zklamaný človíček uchýlit pro kousek lásky, když přijímat psí lásku je přísně zakázané? Co z něho asi tak vyroste? Ne, tohle není řečnická otázka. Já si vážně myslím, že jediné, v co může vyrůst dítě, kterému je odepřena láska ke zvířatům, je zlá, sadistická a nenávistná zrůda. A ta může žít jen ve společnost jiných zrůd. Ve společnosti lidí je ztracena, protože nechápe principy, na kterých společnost lidí funguje.
Nechápe, že slušnost není slabost. Nechápe, že když mu chce někdo pomáhat, není to známka podřízenosti. Nechápe, že i když je někdo zjevně fyzicky slabší, přesto není dovoleno ho znásilnit.
Nechápe, že my nejsme slabí a nikdy jsme nebyli.
Jsme soucitní, milosrdní a ochotní pomáhat. Proto ale nejsme slabí. Jsme prostě jen dobří lidé.
To ale neznamená, že se neumíme postavit a rvát se a bít.
Můj brněnský děda říkával: "Nejhorší je nasrat dobráka..."