p.png)
No tak nevítáme... A co má jako být?
Některé evropské země doslova úpí pod přívalem cizokrajných okupantů, mainstreamovými médii eufemisticky nazývanými "imigranti". V posledních několika letech se jejich počet zvyšoval neuvěřitelným tempem, až v průběhu minulého roku se už začal počítat v řádech milionů. Je naprosto jasné, že něco takového nemohlo zůstat bez odezvy. Ačkoliv jsou příslušníci domácích evropských národů neustále, dnem i nocí, vystaveni intenzivní neomarxistické propagandě, přesto se v jejich středu nalezly síly, které se tomuto manipulačnímu tlaku nebály postavit na odpor.
Pro nadnárodní globalistické "elity" ale není nic tak nebezpečné, nic jim nekříží plány na vytvoření uniformního konzumního světa tak, jako probuzené národní vědomí a ochota lidí bránit svoji identitu, svoje historické území, svoji kulturu a svůj způsob života. Proto jsou všichni, kdo tak či onak odmítají vítat, označováni poskoky nadnárodních elit jako "fašisté", případně "rasisté", nebo "xenofobové" či "extrémisté". Je jim v mainstreamu vyčítáno, že jsou "plní nenávisti" a je jim důrazně vysvětlováno, že "mají povinnost" pomáhat každému, kdo se nějakým způsobem, byť i nelegálním, dostal na evropskou pevninu a označil sám sebe za uprchlíka. Každý, kdo by těmto přivandrovalcům pomáhat nechtěl, se podle nich musí stydět a cítit se vinen, protože bílí Evropané zapříčinili veškeré historické bezpráví na této planetě. A proto, jako trest za svoje viny, mají nyní povinnost ubytovat, živit, šatit a tolerovat každého, kdo není bílý a má zájem se zde usadit.
Bohužel kolem sebe vidím, že tato patologická a proti veškerému zdravému rozumu jdoucí propaganda zapouští kořeny v myslích jinak normálních, inteligentních a duševně zdravých lidí. Vím, že někteří lidé obecně neradi přemýšlejí o abstraktních pojmech, jako je spravedlnost nebo morálka, protože je to pracné a nekyne z toho žádný hmotný prospěch. Takoví lidé se pak, zřejmě z lenosti uvažovat vlastní hlavou, o těchto otázkách rádi nechají poučit od různých neziskovek (nechápu, proč se těmto organizacím říká "neziskovky", když zisk je to jediné, oč jim jde, a podle toho také umějí náš stát - a tím i každého z nás - patřičně podojit) a nadnárodními společnostmi vlastněných médií. A právě proto těmito pojmy, jako je morálka, solidarita, lidskost, nebo pomoc v nouzi, neomarxisté neustále operují, aby v nás vzbudili falešný soucit, či pocit viny za něco, co jsme nikdy nespáchali ani my, ani naši otcové nebo dědové. Rádi by na nás uplatnili kolektivní vinu: Jste bílí a běloši mají na svědomí kolonialismus, vyvraždění Indiánů, otrokářství, ničení přírody, globální oteplování, hlad v Africe, ozónovou díru, veškeré války a vůbec všechny hrůzy, jaké se kdy v historii vesmíru udály, včetně skvrn na Slunci a pádu Tunguzského meteoritu.
Ale princip kolektivní viny je právně i morálně nepřípustný. Ani já, ani vy, nemůžeme za nic z toho, co je nám vítači a sluníčkáři, v jejich snaze zasít do našich myslí semena zhoubného sebeponižování a pocitu viny, vyčítáno. My, Češi a Moravané, navíc narození až koncem 20. století, neneseme vinu ani za kolonialismus, ani za otrokářství, tím méně pak za genocidu kohokoliv. Někteří levicoví aktivisté by nám rádi přiklepli alespoň rozsudek za podíl na tzv. "romském holocaustu" či na deportacích Židů do Terezína. Ale mají smůlu, ani na tom my žádnou vinu nemáme a zcela pravděpodobně ji nenese ani nikdo z našich předků. Ale i kdyby snad nějaký náš dědeček pracoval jako dozorce v lágru pro osoby trvale se vyhýbající práci, proč bychom se my, jeho vnukové, měli cítit vinni? My jsme v tom lágru bachaře nedělali a navíc je přece 70 let po válce. Vnucovat nám pocit viny za něco takového je vrcholem nespravednosti. Ale pokud tedy vinu neneseme, nemáme ani důvod ji odčiňovat tím, že budeme kohokoliv vítat a komukoliv pomáhat osidlovat naše území, živit ho, ubytovávat a tolerovat jeho kriminální jednání.
Říkají o nás, kteří odmítáme vítat, že jsme plní nenávisti k cizincům. Jsme prý nenávistní, protože se k nim nechováme stejně přátelsky a otevřeně jako k příslušníkům vlastního národa, rasy či kultury. Ale lidé, kteří nás takto obviňují, zdá se, vůbec netuší, jak vypadá skutečná nenávist. Pokud nám do našich měst budou tajně vozit, jako se to už děje, stovky a tisíce afrických a arabských přivandrovalců ročně, pak to, dříve či později, zcela jistě poznají. Skutečná nenávist totiž nekončí u zpívání písniček, účasti na demonstracích, nebo u neposkytnutí stejných služeb, jako komukoliv jinému. Nenávist končí u prstu na spoušti samopalu.
Podívejme se na věc takto:
Národ a rasa jsou vlastně jakýmsi velmi volným pojetím rodiny, nebo spíše rodu. S vlastním národem, potažmo s rasou, nás pojí mnoho společného, zatímco s jinými národy a rasami nás nepojí skoro nic, snad jen to, že obýváme tutéž planetu. Těžko bychom popírali skutečnost, že mentálně, fyzicky či kulturně je nám mnohem blíž Němec, Francouz nebo Rus, než třeba Eskymák, černoch z Angoly nebo Indián z povodí Amazonky. Můžeme tedy směle říci, že národ je vlastně něco jako obrovská rodina, v jejímž společenství se nacházíme a spolu s níž obýváme území, které pokládáme za svůj domov, a s níž také sdílíme společný osud.
Pak bychom se ale měli zamyslet nad následujícími otázkami:
Bylo by spravedlivé a správné, kdybychom milovali cizí rodiny stejně, jako milujeme tu svoji? Pokud milujeme svoji rodinu, pak to přece ještě neznamená, že nenávidíme jiné rodiny. Ale milovat cizí rodiny úplně stejně, jako tu svoji, by bylo projevem nízkého charakteru a hrubého nevděku, protože ve své rodině jsme vyrostli, rodina o nás pečovala, vychovala nás a připravila do života. Proto máme přirozenou povinnost ji milovat mnohem víc, než kteroukoliv jinou rodinu. A máme také povinnost ji bránit, pokud bude v ohrožení.
Říkají o nás, že jsme plní nenávisti, když do své země nechceme přijímat tzv. "imigranty".
Ale byli bychom dobrými lidmi, kdybychom do svého domu přijali hosty a přidělili jim pokoje na úkor svých dětí i přesto, že tito hosté mají svoje vlastní domy, v nichž se jim ale z nějakého důvodu nechce žít a nehodlají si svoje domy bránit, starat se o ně a zvelebovat je? Kdybychom se s nimi podělili o koupelnu a WC a naše ženy a děti by tím utpěly nepohodlí, ačkoliv ti hosté mají ve svých domech svoje koupelny a svoje toalety, i když třeba ne tak hezké jako my, byli bychom proto dobří lidé? Nebo by to naopak svědčilo o našem špatném charakteru, o našem nezájmu o prospěch našich žen a dětí, o tom, že jsme špatní manželé a otcové, kteří nedokážou a nechtějí vlastní rodině zajistit šťastný domov?
Říkají o nás, že jsme plní nenávisti, když nechceme přijímat cizí kulturu a trváme na té své. Jsme prý nenávistní, když vystupujeme proti islámu a právu šaría a trváme na demokratických a křesťanských hodnotách naší civilizace.
Ale byli bychom snad dobrými muži, kdybychom dovolili našim hostům, aby se v našem domě chovali jako by jim patřil i přesto, že nám ho nepomáhali stavět, nikdy ho nebránili a my víme, že kdyby přišla nějaká pohroma, klidně ho opustí tak, jako opustili svoje vlastní domy? Byli bychom dobrými muži, kdybychom po nich nevyžadovali, aby dodržovali naše zvyklosti tak, aby co nejméně narušovali obvyklý řád našich životů? A pokud bychom to po těchto hostech nevyžadovali, copak bychom se tím neprojevili jako lhostejní lemplové, kteří nedokážou zajistit ani chod vlastní domácnosti?
Podívejte se, kolik útoků nožem, mačetou či sekerou, bylo v posledním měsíci nebo dvou imigranty spácháno v západní Evropě. Cílem těchto útoků byly vždy civilní osoby, velmi často ženy a dokonce i děti. Myslíte, že bychom se mohli považovat za dobré lidi, kdybychom dovolili, aby i naše vlastní ženy a naše vlastní děti byly vystaveny podobným útokům na ulicích našich měst?
Já myslím, že bychom se za dobré a slušné lidi určitě považovat nemohli. Dobří muži chrání svoje rodiny, svoje domovy i svoje bližní třeba se zbraní v ruce, je-li třeba.
Ne, milí sluníčkáři a vítači. Nejsme to my, kdo je plný nenávisti. Naopak. Jsme plní lásky, protože se snažíme ochránit svůj domov pro svoje rodiny, ubránit ho proti nezvaným hostům a zajistit bezproblémové pokračování života našich rodin tak, jak jsou zvyklé. Děláme to i přesto, že jsme vámi uráženi, pomlouváni, nálepkováni a obviňováni z nenávisti.
Jsme slušní lidé a máme dobrý charakter, protože se staráme o svůj domov, aby prosperoval, aby v něm naše rodiny mohly v klidu žít a aby v něm mohly vyrůstat další generace našich potomků. A když říkám našich, myslím tím opravdu našich...
Jsme dobří a slušní lidé, protože chceme, aby každý dostal, co si zaslouží. Aby ten, kdo si svůj dům léta poctivě budoval, udržoval, opravoval a bránil, ho mohl bez omezení užívat a ten, kdo svůj dům opustil s vidinou, že si bude u sousedů přes ulici žít na jejich účet jako v bavlnce, aby byl po právu vykopnut na ulici.
K dokreslení tohoto článku se podívejte na video, kde mladá německá dívka vypovídá o svých dojmech z multikultirního obohacení jejího života ze strany přivandrovalých okupantů. Video naleznete ZDE.