p.png)
ÚNOS A ZAJETÍ
V pondělí 23. 4. 2018 jsme se s Mončou zúčastnili kursu s názvem Únos a zajetí, kam nás pozval jeden můj kamarád. Smyslem této naší účasti bylo, abychom si na vlastní kůži vyzkoušeli, jak takové situace zvládneme a ověřili si vlastní psychickou odolnost.
Před praktickou částí semináře jsme absolvovali poměrně obsáhlou teoretickou přípravu, bez které - jak jsme si později uvědomili - bychom tu praktickou část asi zvládali velmi těžko.
Praktická část začala tím, že jsme si nasadili neprůhledné škrabošky a husím pochodem byli odvedeni na neznámé místo. Tam jsme se museli vysvléct donaha a obléct si nějaké hrubé a zaprášené hadry nepadnoucích velikostí a nazout si jakási bagančata - vše poslepu. Já měl tu smůlu, že jsem si při své šikovnosti oblékl kalhoty obráceně, puntem dozadu, a celou dobu mi z nich potom lezl holý zadek, což bylo velmi pikantní zvláště při dřepování :-)
Pak jsme byli nuceni setrvávat dlouhou dobu v nepohodlných polohách, vykonávat nesmyslné činnosti, byli jsme za hlasitých nadávek a ponižování voděni z místa na místo přes stavební ssuť a podobné překážky, bylo nám vyhrožováno, museli jsme do vyčerpání klikovat a dřepovat a byli jsme vyslýcháni pomocí waterboardingu - vše poslepu. Pokud si myslíte, že byste waterboarding vydrželi (já si to tak trochu myslel), pak vám garantuji, že po pěti vteřinách byste vyklopili všechno, co víte i nevíte.
Nikdo nás nebil ani nám nepůsobil žádnou fyzickou bolest, mimo bolest při setrvání v nepohodlných polohách, ale byli jsme vystaveni psychickému nátlaku, šikaně, ponižování a hrubému zacházení. Nikomu sice nebylo fyzicky ublíženo, ale někteří účastníci si sáhli opravdu na dno, což bylo poznat z výrazů jejich tváří poté, co jsme si sundali škrabošky.
Instruktoři se celou dobu chovali perfektně profesionálně, naprosto korektně a v rámci nutnosti navození reálnosti situace i velmi citlivě. Ale právě proto člověku vyvstane v mysli otázka, jaké by to bylo kdyby..?
A jaký jsem si z této nové a velice cenné zkušenosti pro sebe udělal závěr?
Nikdy se nechci dostat do zajetí. Kdybych měl učinit volbu mezi smrtí v boji do posledního dechu a mezi zajetím, mučením a pomalým chcípáním v díře, pak je moje volba jasná: Volím smrt v boji. Vždycky jsem si to tak nějak myslel, ale nyní už to vím naprosto jistě. Život můžeme pít jako vodu, ale smrt se má pít jako víno.
